Totální plavání

Naučíme Vás plavání milovat. Totálně.

Plavani, totalni plavani, plávanie, kraul, sport, kurzy plavání. Naucime vas plavani milovat - vybornym plavecky stylem. Kurzy plavání pro dospělé.

První triatlon - Martin Vlach

narozen: 29.10. 1987
první triatlon: 2009, Novoknínský triatlon, sprint triatlon

V sobotu 18. 6. jsem se zúčastnil svého prvního triatlonu v životě. A hned to stálo za to! Ale vezmu to hezky popořádku.

Nejdřív možná základní info o meteorologické situaci: teplota vzduchu: cca 19° C, teplota vody ve Slapech: 19 –20° C, vytrvalý déšť a severní vítr o rychlosti až 7 m/s

V sobotu ráno tedy vstávám do těchto nevábných podmínek. Kamarád, co měl jet se mnou jako support, mi po telefonu oznamuje, že páteční večer byl pro něj poněkud krizový a že v tomhle počasí nikam nejede. Nevadí, já mám jasno. Voda mi nijak zvlášť nevadí a tak kolem jedenácté nakládám kolo na střechu a vyrážím sám směr Mníšek pod Brdy a Nový Knín. Před odjezdem ještě přehodnocuji oblečení. K původně plánovanému baumwolle triku přidávám vrstvu Moiry a soft-shellku, a místo plavek beru neoprenové šortky.

V půl jedné jsem dorazil do Knína. Na náměstí v centru dění už bylo plno, takže jsem auto odložil pod kopcem u potoka – jak já se o něj celou dobu bál, aby nepřišla taková ta blesková povodeň... A hurá k prezentaci. Všichni byli hrozně milí, ochotně odpovídali na mé otázky a nad celým náměstím hřímal s megafonem pořadatel Milan, který nás obšťastňoval jedním vtípkem za druhým :-). Označil jsem si tedy kolo, odevzdal ho do transportu a šel si stoupnout pod stan připravený pro pozdější vydávání občerstvení.

Zatím tady však stál jen hlouček závodníků. Přestože se tu sešla dost různorodá společnost, okamžitě se začínáme dobře bavit. Od obav a nadávání na počasí se postupně dostáváme na žertovnou úroveň a před nástupem do autobusů už to byla bezbřehá sranda. Některé komentáře určitě z hlavy jen tak nevymažu. Na čísi vyprávění, že kdosi letos nejede, jelikož nemá formu se okamžitě ozvala odpověď: „Forma? Do toho my doma dáváme bábovku!“ Nezapomenutelná byla například scéna těsně před odjezdem posledního transportu kol do depa v Županovicích. Zběsile pobíhající člobrda s kolem v jedné a pumpou v druhé ruce volal: „Počkejte na mě. Já to musim přezout. V tomhle na těch slickách nejedu!“ A moment dokonal dlouhán stojící vedle mne pod stanem: „Tak na tuhle úroveň bych se chtěl taky jednou dostat, že tohle budu řešit. Dyť tam měl proti mě úplný traktory.“ Jak jsem později zjistil, dlouhán přijel s vypůjčeným obstarožním Favoritem v silniční úpravě. A dlužno říct, že dokončil mnoho míst přede mnou. Pobavila mě i odpověď našeho hloučku na otázku pořadatele Milana: „Je vám teplo?“. Zněla: „Ano, dědečku Mrazíčku...“

Pak už v podstatě ihned následoval přesun autobusy k přehradě, kde začalo to opravdové zápolení. Nejdříve s morálem – brr, taková klendra, v tom se přeci nebudu koupat, dyť prší, ... a posléze i zápolení sportovní. Z přihlášených cca 200 duší se u startovní brány nakonec potkalo přesně 160 borců a borkyň. Mezi nimi i já s nemalým cílem. Dokončit a vejít se pod čas 1:30, což by mělo být podle loňských výsledků asi tak v polovině pole. Plán jsem měl jasný. Plavat umím slušně, tak to nějak zaplavu. Na kole, pravda, jsem už neseděl dávno, tak holt někoho zahákovat, co nejdéle se ho držet, no a běh? To je jediná věc, kterou mám natrénovanou, tak to už nějak dorazím.

Realita však, jak už to tak bývá, byla zhola odlišná. Při plavání jsem si připadal jako v hrnci žraloků. Kupodivu mě nikdo nijak zvlášť nepokopal, ani jinak nebacil, ale ze všech stran se lepily davy a navíc jsem nebyl naprosto schopen držet styl. O kraulu nemluvě, ale když jsem po několika pokusech vzdal i dýchání do vody při prsou, připadal jsem si už jak úplný tydýt. Naštěstí se po nějaké době přede mnou objevil se stejným stylem borec v neoprenu Orca, což mě poněkud navrátilo klid do duše.

Cestou ke kolu jsem si potom spletl uličku v depu, takže kapku vracečka, ale pak už jsem poměrně v klidu sednul na bajk a vydal se vstříc těm 16 kilometrům. Trať vede většinou po slušných silnicích, takže po několika málo (hodně málo) kilometrech mě dojíždí známý dlouhán na Favoritu. Prohodíme pár vět, se slovy „Pozor plivu!“ si mocně uleví do pangejtu a mizí v dáli. Já si šlapu do kopců sám, sem tam někoho předsupím, jednou shodím řetěz, ale většinou se akorát tak nechám předjíždět. Do teď mi není úplně jasné, proč jsem k nikomu nenastoupil :-(. Několikakilometrová pasáž lesem se dala snést, i když upozornění - Jsou tam až třicet centimetrů hluboké louže. Buďte opatrní. – jsem původně moc nevěřil. Do chvíle než jsem do jedné takové vjel. A pak do další. No botám už to každopádně bylo jedno. „Labutí jezero“ v nich bylo už po prvních (kilo)metrech na silnici.

Největší šok ovšem pro mě přišel v depu, kde se odkládá kolo a začíná běh. V tu chvíli jsem teprve pochopil, proč triatleti trénují přechod z kola do běhu. Prvních cca půl kilometru jsem měl pocit, že ty nohy patří někomu jinému – změna pohybu se jim vůbec nelíbila. Nicméně pak jsem se docela rozeběhl, minimálně psychicky mi pomohl meloun z občerstvovačky, a připsal si na konto pár skalpů. Trať po té cca stovce závodníků předem mnou už nebyla nejčerstvější – podmáčená louka u potoka, nebo kopeček ke hřbitovu připomínaly spíše bizoní bahniště, než běžeckou trať, ale taky se dalo. No a pak už byl člověk zpátky mezi domky, cíl na náměstí. Tam komentátor hlásí jméno a oddíl finišujícího závodníka, odevzdat čip a je hotovo.

Na začátek stránky

Design a provedení: Tomvosoft - Tvorba www stránek