Totální plavání

Naučíme Vás plavání milovat. Totálně.

Plavani, totalni plavani, plávanie, kraul, sport, kurzy plavání. Naucime vas plavani milovat - vybornym plavecky stylem. Kurzy plavání pro dospělé.

Mnoho otázek, na které budu znát odpovědi
až po svém prvním triatlonu

jméno: Iveta Mrkáčková
narozena: 24.2.1968
první triatlon: 22.8.2009 Doksy sprint triatlon 700m-20km-5km

Vše začalo minulý rok na jaře, kdy jsem se s mojí dcerkou stala doprovodným týmem triatlonového nadšence. Objížděli jsme krátké triatlony v okolí a fandily všem těm „bláznům“, kteří se vybičují k neuvěřitelným výkonům po sobě jdoucích sportovních disciplín – plavání, kolo, běh. Dcera sportovnímu zápolení podlehla jako první a zkusila si dětský duatlon v Prunéřově a pár dní na to i dětský triatlon na Xteřře v Děčíně.

Pomalu jsem si začínala pohrávat s myšlenkou, že tento náročný sport zkusím i já. V půlce prázdnin jsem se dozvěděla o dalším triatlonu. Pojedeme na Doksymana na Máchovo jezero a současně zde strávíme příjemný prodloužený víkend. Na internetu jsem okamžitě zjistila, že jsou triatlony vypsány na oba dva dny. Sobotní sprint-triatlon je přesně pro mne začátečníka. Rozhodla jsem se začít trénovat. Do závodu zbýval takřka měsíc. První disciplínou je plavání. Začala jsem poctivě chodit 3x týdně plavat. Plavu velice ráda, bohužel umím jen prsa. Zdokonalování a trénink jsem si příjemně užívala venku na jezeře, tak i v bazénu. Druhá disciplína je kolo. Můj dopravní prostředek při jízdě do práce a z práce a také moje relaxace. Proháním se na něm po lese již pěknou řádku let. A nakonec běh, ten jsem si trochu upravila podle svého. V mládí jsem se věnovala atletice, ale minimálně 15 let se běhu vyhýbám. Bolí mne z něj záda, nohy, klouby. A tak jsem si místo běžecké obuvi nazula in-line brusle a jezdila jsem na bruslích po okolí. Týden před odjezdem jsem se domluvila s přítelem, že zkusím odjet závod na jeho kole. Poprvé v životě jsem seděla a jela na silničním kole. Byla to nádhera, kolo jelo skoro samo, jeho lehkost mne okamžitě dostala. Jen řazení v brzdových pákách mi dělalo problémy a půjčené silniční tretry nebyly také to pravé ořechové.

Start se mi velice líbil. Poté, co muži odstartovali o něco dříve, můj strach z hromadného startu rázem zmizel. Já s ostatními soupeřkami jsme odstartovaly pár minut za nimi. Moje první disciplína sprint triatlonu - plavání začala. Voda byla příjemná, v klidu jsem si plavala své naučené tempo a za druhou bójkou jsem doplavala nejpomalejšího muže. Věděla jsem, že plavání již bude bez problémů. Ve vodě jsem stále přemýšlela, jak to moje tělo zvládne nasednout na kolo a ujet 20 km a pak uběhnout 5 km. Bylo příjemné vylézat z vody v chumlu a běžet do depa s ostatními. Od rodiny jsem dostávala instrukce při převlékání, ale i tak to byla dřina. Utřít se, navléci si cyklistické oblečení na vlhké tělo, vzít si přilbu, brýle.

Podařilo se a já seděla na silničním kole a přede mnou byly dva desetikilometrové okruhy. Na první otočce mne dojely dvě soupeřky, se kterými jsem poprvé v životě vyjela kopec v háku. Pokusila jsem se s nimi střídat a vydržet jejich tempo. Bolelo to, ale za chvilku si moje tělo zvyklo. Přišla další obrátka a já jsem špatně přeřadila. Během chvilky jsem byla sama. Snažila jsem se chvilku vydržet nasazené tempo, ale moje nohy a mysl mi říkaly, zpomal, musíš dojet a musíš ještě běžet. V poklidu jsem si vycucala gel, napila se a pokračovala v „sólo“ jízdě. Při vjíždění do depa jsem byla ráda, že mám kolo za sebou. V depu jsem již rodinu moc nevnímala. Přemýšlela jsem jen a jen nad během. Jak asi vydrží mé nohy běžet a co můj dech? Byla to jediná disciplína, u které mi chyběli tréninkové hodiny.

Hned na začátku běhu mne uvítal krátký kopeček a asfaltová rovinka, která po chvilce přešla v písčitou lesní cestu. Nohy bolely a tak nějak běžely sami od sebe. V písku jsem se dost bořila. Zkusila jsem běžet po krajích cesty. Začínali mne předbíhat soupeři, které jsem předtím přeplavala a předjela na kole. To jsem už věděla, že běhání se musí prostě trénovat. Naštěstí přijel můj přítel na kole a snažil se mne psychicky podpořit. Zjistila jsem, že moje ploužení je vlastně pět a půl minutové tempo, což bylo rychlejší než můj cíl. Moje nohy si celé roky pamatovaly tempo tréninkového rozklusávání a vyklusávání. Děkuji jim za to, byly v tu chvíli fantastické. Po necelé půl hodině běhu jsem uviděla nekrásnější věc toho dne, cílovou čáru. Ten pocit byl úžasný. Dokázala jsem to. Věděla jsem, že můj první triatlon v životě bude mít určitě pokračování. Dokončila jsem jej v čase, o kterém jsem ani nesnila 1 hod. 31 minut 25 sekund

Byl to nádherný a neopakovatelný zážitek a už vím, proč nás „bláznů“ triatlonistů přibývá. Zkuste to, opravdu to stojí za to.

Na začátek stránky